O slámě

Výhody slaměné izolace:

  • nabízí dobré tepelně-izolační parametry
  • difuzní otevřenost
  • absolutní zdravotní nezávadnost s bezkonkurenčně nejnižší ekologickou stopou
  • je bez problému implementovatelná do většiny běžných tesařských konstrukcí nebo i jako dodatečná tepelná izolace cihlových či betonových fasád
  • nabízí možnost provádet podstatnou část prací svépomocí – s odborným vedením

Sláma jako stavební materiál                                                                                             Sláma ve formě slaměných balíků je široce dostupný ekologický izolační materiál. Jde v podstatě zemědělský odpad,  jehož ekologická stopa je ve srovnání s jinými konvenčními ale i přírodními izolačními (konopí, ovčí vlna) materiály prakticky nulová. Cena slaměných izolací je přitom v porovnání se srovnatelně kvalitními přírodními izolacemi (dřevovlákno, konopí, len) řádově nižší. Sláma navíc, jako přebytkový zemědělský produkt, často končí  v českých  podmínkách spoluspalováním v tepelných elektrárnách a její lepší využití je tedy na snadě.

Graf demonstruje množství potřebné vložené energie do produkce jednoho m2 různých druhů izolace, slaměné izolace je na první příčce.

Nízko-energetické a ekologicky designované domy

Naší filosofiíí tedy  je, nejen stavět domy energeticky soběstačné či úsporné v průběhu svého provozu. Ale také stavby, které jsou postavené z ekologických a recykovatelných materiálů. Tedy udržitelné i z hlediska použitých materiálů.

Slaměný dům nicméně splňuje  oba parametry. Slaměný balík samotný vykazuje také velmi dobré izolační vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti, dle měření FASBA  byl stanovený na λ=0,052 W/m.K  při balíku uloženém ve stěně nastojato, což je jen asi o třetinu horší než kvalitní expandovaný polystyren – λ=0,035 W/m.K. Přitom ale musíme brát v úvahu, že balík je ve zdi většinou celý,  tedy v šířce  36 cm oproti polystyrénu, který tvoří jen vnější izolaci, tedy většinou nějakých 15cm. Díky tomu slaměný dům při správném provedení snadno dosáhne velmi dobrých tepelně izolačních kvalit, blížících se pasivním stavbám. A zajišťuje vysoký tepelný komfort interiéru.

V ČR tvoří většinu staveb využívající slámu dřevostavby, tedy dřevěná nosná konstrukce nese váhu střechy, stropů a omítek a ručí za stabilitu objektu. Sláma zde tvoří pouze výplň stěn mezi stojnami, případně izolace střechy, kde jsou balíky mezi krokvemi. Vnější stěny jsou pak ošetřeny trvanlivou vápennou omítkou s antibakteriálními účinky, případně hliněnou omítkou s příměsemi zaručující její stálost. Vnitřní omítky bývají většinou hliněné 2-5 cm tlusté. Někdy je skladba stěny složitější, volí se například z venku difuzně otevřené desky DHF nebo DWD.

Vnitřní hliněné omítky a skladba námi používané stěny je difúzně otevřená a zaručují tak dostatečnou výměnu vzdušné vlhkosti s okolím, která je důležitá pro správné fungování dýchacího ústrojí. Vnitřní hliněné omítky pak pomáhají funkci tepelné akumulace, tedy drží v sobě teplo v okamžiku kdy netopíte (třeba v noci) či při několika denní nepřítomnosti. Oproti dřevostavbám využívající konvenční lehké materiály má v tomto slaměný dům i díky vysoké měrné tepelné kapacitě slaměných balíků (c=2100 J/(kg.K) ) jasnou výhodu. Tyto vlastnosti se ještě optimalizují využitím příček z nepálené hlíny nebo těžkých podlah. Samozřejmostí pak je zdravotní nezávadnost materiálů. Slaměný dům samozřejmě můžeme postavit naprosto bez syntetických materiálů nebo s jejich omezeným množstvím, ve formě např. difúzně těsnících okenních pásek. V každém případě se ale vyhneme velkého množství lepidel, polystyrénu, syntetických nátěrů a dalších potencionálně zdraví nebezpečných látek, běžně užívaných v konvenčním stavebnictví.

Velkou devízou slaměného domu je pak variabilita provedení a způsobu provedení. Slaměný dům může být stejně tak jednoduchá svépomocně vybudovaná stavba, organických tvarů, kde se topí dřevem, jako super-moderní dům se vším komfortem a technologii. Jako je například využití rekuperace a ovládáním skrze Smart Phone. Nic není špatně.  Může jít o slaměný dům na klíč, a nebo, což my máme rádi, o dům postavený za pomoci majitelů, jejich přátel a třeba i sousedů či účastníků workshopu. Takový dům má totiž příběh, jeho stavba je skutečně komunitní záležitostí a majitelům nabízí vyhrát si s každým detailem.


Hoří sláma?

Jednou z prvních obav, které se projeví ve spojitosti se slámou jako izolačním materiálem, je to, zda-li sláma hoří.  Tato obava je pochopitelná, na druhou stranu bychom se museli obávat například i v případě izolací lněných, konopných a podobně. Slaměný balík má proti nim jasnou výhodu: vysokou hustotu, čili nedostatek kyslíku. Pokus o zapálení samotného balíku končí ohořením volných stébel a vytvořením zuhelnatělé vrstvy slámy podobně, jako je tomu v případě hoření dřeva. Slaměný balík je však také chráněn omítkami, případně jinými fasádními systémy které prodlužují dobu, po kterou konstrukce splňuje podmínky únosnosti a dalších parametrů dle českých norem.

V českých podmínkách se podařila dokázat požární odolnost 2 hodiny  – 140 minut a k podobným výsledkům dospěli i během testů ve Velké Británii.

Stěna ze slaměných balíků s 2 a více centimetrovou omítkou má splněné testy F90, tedy odolnost 90 minut, v Rakousku, Německu a v dalších státech. Více zde:  http://baubiologie.at/strohballenbau/strohballenbau/zertifikate-tests/

a videa na http://esbg2015.eu/straw-bale-firetests/

Více videa zde:

 

 

 

 


Slaměný balík a vlhkost

Relativně větší nebezpečí pro slaměnou zeď může být vlhkost, vlhkost slámy neměla dlouhodobě překročit 20%, vlhkost okolního vzduchu tedy asi 75%.  V opačném případě může ve slaměném balíku začít proces růstu plísně a následné znehodnocení izolačního materiálu. Správné uložení slaměného balíku do konstrukce, stejně jako správný design a provedení vrstev samotné zdi, je proto zásadní pro trvanlivost stavby.

Voda se může do konstrukce dostat jednak špatným provedením střešní vrstvy, provedením fasády ale také transportem vlhkosti z vnitřního prostředí či kondenzací ve zdi. Pro rozptýlení přílišných obav však musím dodat, že jsem během exkurze v Itálii viděl slaměný dům, zaplavený povodní do výšky jednoho metru, ani v tomto případě nebylo třeba měnit balíky, ale jen navrtat do zdi díry, kterými postupně vyschla.